Emma Hanzlíková
Mgr. Emma Hanzlíková
(nar. 1990)
Teoretička umění, kurátorka a sinoložka. Absolvovala obor Dějiny umění na FFUK v Praze a zároveň na stejné fakultě i obor Sinologie. Ve studiu pokračovala na Katedře teorie a dějin umění na UMPRUM. V roce 2014 získala stáž na čínské Akademii výtvarných umění v Chang-čou. V letech 2015–2016 absolvovala postgraduální program Asijského umění na School of Oriental and African Studies v Londýně. V letech 2016 až 2020 hlavní kurátorka kulturní zóny 8smička v Humpolci, pro kterou připravila čtyři výstavní projekty doprovozené katalogy oceněnými jako Nejkrásnější knihy roku 2018 a 2019. Kurátorovala několik fotografických výstav v újezdském Ateliéru Josefa Sudka. V rámci rodinného nakladatelství Meander se dlouhodobě zajímá také o výtvarnou podobu české knižní tvorby pro děti. Dlouhodobě se věnuje propojování asijského a evropského umění, případně kontextu asijského umění u nás. V současné chvíli je doktorandkou na UMPRUM s výzkumem zaměřeným na vystavování východoasijského umění v západních institucích. Žije v Praze s manželem, dvěma syny a dcerou.
Název a popis projektu:
Exotické expozice: Výstavní strategie a prezentace stálých sbírek východoasijského umění v Evropě a USA
Cílem tohoto výzkumu je zmapování a kritické zhodnocení současných způsobů prezentace a zachycení vývoje vystavování uměleckých objektů asijské kultury, které počátkem tohoto století zaznamenaly obrat. Na příkladech renovací a rekonstrukcí stálých sbírek asijského umění světových muzeí západního světa a proměn myšlení spojených s muzejní prezentací je čitelné, že starý narativ příběhu asijského umění hledá nový rámec, ve kterém by Asie byla součástí globálních dějin. Kromě kritického rozboru strategií konkrétních stálých sbírek v Evropě a Severní Americe je součástí výzkumu i analýza kategorizace a interpretace samotných uměleckých objektů západními muzejními institucemi. Některé stále sbírky asijského umění se pokouší o kritické uvažování nad svými akvizicemi nejen pomocí dalších uměleckých intervencí ale využívají i nové metodologické rámce zahrnující postkoloniální teorie či odkazující ke konkrétním historickým a politickým událostem.