Anny Holínské Skrz prsty

Na výstavě s názvem Skrz prsty vstupuje do dialogu osobní paměť s pamětí kolektivní, odcházení či mizení vzpomínek se tu stává hmatatelným jevem, zanechanou stopou v krajině, která nás utvrzuje v tom, že jsme tam někde opravdu byli – a že snad ještě existujeme. Anna Holínská nohy vnímá nejen jako způsob vyjádření důkazu uplynulé vzpomínky – našeho existování v krajině, ale rovněž jako prostředek emancipačního sebevyjádření. Skrze tak často přehlížené nohy nahlíží sebe samu. Pohybuje prsty a cítí, že v nich vzniká určitá síla, která začne kolovat do zbytku těla.