Michelle Kuneš, Patrik Hábl – SATORI

Název naší společné výstavy SATORI, neboli probuzení / záblesk náhlého uvědomění v jednotě, pro nás s Patrikem vyplynul spontánně. Je to totiž stav, kterého se nám v tvůrčím zapomnění (ztráta sebe sama) ve zlomku sekundy dostává. Chvilkový dotek něčeho velikého co nás přesahuje a k čemu intuitivně směřujeme. Je to potřeba stálého hledání a propojování se s tímto „tichem“, které nastává, když se daří dostat se v tvorbě hlouběji pod povrch uchopitelné „reality“.

Témata která nás vzájemně propojují jsou abstraktní krajiny a místa. Tyto vychází formou uvolnění, a nevyzpytatelné hry s médiem, na povrch.

Často se do krajiny promítne poutník jako naše druhé Já, které stále hledá to, proč jsme tady a kde je pravda. V okamžiku zastavení můžeme to ticho obsažené v krajině nejdříve pozorovat, ale je v tom ještě dvojnost. Mým cílem a touhou je, tuto dvojnost odevzdat a stát se tím tichem. Pak teprve je to úplné a člověk pocítí jednotu, která nám byla od pradávna dána, jen jsme v tom spěchu zapomněli. Malba se stala mým i Patrikovým přirozeným prostředkem, jak tuto vnitřní rovnováhu hledat a zároveň nacházet.

Fascinace asijskou kulturou a určitou zkušeností, nás posouvá do širšího kulturního kontextu. Satori také nemá hranic a my se jich k tomu, abychom tento vždy náhlý vhled do ne-duality mohli prožít, musíme vzdát.

Text: Michelle Kuneš

Soubor děl pro společnou výstavu s názvem SATORI tvoří tři cykly.

První cyklus jsou Asijské krajiny, které jsem začal vytvářet od roku 2012. Typologii kuželovité krajiny jsem si nejprve vysnil a do té doby jsem netušil, že podobný typ krajiny existuje. V roce 2013 jsem byl upozorněn čínským profesorem na zcela totožný typ krajiny v čínské oblasti zvané Hangzou, který ve 13. století navštívil Marco Polo a popisuje jej jako jedno z nejkrásnějších míst na světě.

Existuje staré čínské přísloví, které tvrdí: „V nebi je ráj a na zemi je Hangzhou (Chang-čou) a (Su-čou)“. Masivní skalní útesy vystupují z mlhy a jsou porostlé pokroucenými borovicemi, které dosahují stáří až 1500 let

Druhý cyklus představuje „vytrhávané obrazy“. Tato technika vznikala paralelně s asijskými krajinami od roku 2012. Je však v přímém kontrastu ke kaligrafickým vzdušným malbám. Zde pracuji technikou vrstvení jednotlivých olejových barev, které ve „složeném“ plátně v čase 5ti až 6ti let vysychají. Následně se dostávám „pod kůži obrazu“ až někam na kost. Je to pro mne fyzická záležitost nejen ve své technice, ale také v rámci interpretace. Některé obrazy v sobě nesou symetrii (tváře, postavy), jiné naopak asymetrii a můžeme je vnímat jako krajiny.

Třetím cyklem jsou „vymývané obrazy“, které vznikají oproti „vytrhávaným obrazům“ živěji a dynamičtěji, alla prima. Obrazy v sobě nesou většinou motiv symbolistní krajiny s postavou, která hledí do vzdáleného horizontu. Někde se postava ztrácí nebo rozpouští, jinde mizí úplně a motivem je samotná krajina s hladinou moře a vzdáleným horizontem. Můžeme zde vnímat odkaz na dílo Caspara Davida Friedricha, nebo dílo Edvarda Muncha. Objevují se zde struktury fraktálů ve vrstvené kaligrafické technice, které působí místy až trojrozměrně

Text: Patrik Hábl