Michelle Kuneš, Patrik Hábl – SATORI
20. 9-22. 11. 2024
vernisáž: 19. 9. 2024 od 18.30 hodin
Galerie Artefin, Nádražní 203, Měšice
Výstava SATORI představí práce malíře a pedagoga UMPRUM Patrika Hábla s umělkyní střídavě žijící a pracující v Praze a Düsseldorfu Michelle Kuneš. Jejich tvorbu vzájemně spojuje téma abstraktní krajiny a místa.
Název naší společné výstavy SATORI, neboli probuzení / záblesk náhlého uvědomění v jednotě, pro nás s Patrikem vyplynul spontánně. Je to totiž stav, kterého se nám v tvůrčím zapomnění (ztráta sebe sama) ve zlomku sekundy dostává. Chvilkový dotek něčeho velikého co nás přesahuje a k čemu intuitivně směřujeme. Je to potřeba stálého hledání a propojování se s tímto „tichem“, které nastává, když se daří dostat se v tvorbě hlouběji pod povrch uchopitelné „reality“.
Témata která nás vzájemně propojují jsou abstraktní krajiny a místa. Tyto vychází formou uvolnění, a nevyzpytatelné hry s médiem, na povrch.
Často se do krajiny promítne poutník jako naše druhé Já, které stále hledá to, proč jsme tady a kde je pravda. V okamžiku zastavení můžeme to ticho obsažené v krajině nejdříve pozorovat, ale je v tom ještě dvojnost. Mým cílem a touhou je, tuto dvojnost odevzdat a stát se tím tichem. Pak teprve je to úplné a člověk pocítí jednotu, která nám byla od pradávna dána, jen jsme v tom spěchu zapomněli. Malba se stala mým i Patrikovým přirozeným prostředkem, jak tuto vnitřní rovnováhu hledat a zároveň nacházet.
Fascinace asijskou kulturou a určitou zkušeností, nás posouvá do širšího kulturního kontextu. Satori také nemá hranic a my se jich k tomu, abychom tento vždy náhlý vhled do ne-duality mohli prožít, musíme vzdát.
Text: Michelle Kuneš
Soubor děl pro společnou výstavu s názvem SATORI tvoří tři cykly.
První cyklus jsou Asijské krajiny, které jsem začal vytvářet od roku 2012. Typologii kuželovité krajiny jsem si nejprve vysnil a do té doby jsem netušil, že podobný typ krajiny existuje. V roce 2013 jsem byl upozorněn čínským profesorem na zcela totožný typ krajiny v čínské oblasti zvané Hangzou, který ve 13. století navštívil Marco Polo a popisuje jej jako jedno z nejkrásnějších míst na světě.
Existuje staré čínské přísloví, které tvrdí: „V nebi je ráj a na zemi je Hangzhou (Chang-čou) a (Su-čou)“. Masivní skalní útesy vystupují z mlhy a jsou porostlé pokroucenými borovicemi, které dosahují stáří až 1500 let
Druhý cyklus představuje „vytrhávané obrazy“. Tato technika vznikala paralelně s asijskými krajinami od roku 2012. Je však v přímém kontrastu ke kaligrafickým vzdušným malbám. Zde pracuji technikou vrstvení jednotlivých olejových barev, které ve „složeném“ plátně v čase 5ti až 6ti let vysychají. Následně se dostávám „pod kůži obrazu“ až někam na kost. Je to pro mne fyzická záležitost nejen ve své technice, ale také v rámci interpretace. Některé obrazy v sobě nesou symetrii (tváře, postavy), jiné naopak asymetrii a můžeme je vnímat jako krajiny.
Třetím cyklem jsou „vymývané obrazy“, které vznikají oproti „vytrhávaným obrazům“ živěji a dynamičtěji, alla prima. Obrazy v sobě nesou většinou motiv symbolistní krajiny s postavou, která hledí do vzdáleného horizontu. Někde se postava ztrácí nebo rozpouští, jinde mizí úplně a motivem je samotná krajina s hladinou moře a vzdáleným horizontem. Můžeme zde vnímat odkaz na dílo Caspara Davida Friedricha, nebo dílo Edvarda Muncha. Objevují se zde struktury fraktálů ve vrstvené kaligrafické technice, které působí místy až trojrozměrně
Text: Patrik Hábl