21.2.–8. 6. 2025
vernisáž: 20. 2. 2025 od 18 hodin
Galerie moderního umění v Hradci Králové, Černá kostka, Velké náměstí 139/140, Hradec Králové
Autorská výstava Statické drama fotografky, vizuální umělkyně a vedoucí Ateliéru fotografie II na UMPRUM Aleny Kotzmannové prezentuje dílo umělkyně ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové doplněné o její další práce. Expozice je situovaná do prostoru Černé kostky určeného k reflexi pohyblivého obrazu v tvorbě vybraných autorů.
Kompaktní temná místnost Černá kostka s atmosférou kinosálu mě inspirovala provázat v jedné instalaci různá média: útržky filmů, zastavené pohyblivé obrazy a rozpohybované fotografie. Hru s pamětí, asociacemi a postupné budování napětí podtrhují vizuální reference k estetice film noir. Ze sbírek GMU jsem do výstavy vybrala dílo Konec filmu (2001) reprezentující téma vztahu statického a pohyblivého obrazu. V instalaci na něj navazuje video Home Cinema (2006) sestavené ze znělek filmových produkčních společností, jež předcházejí každému celovečernímu filmu. Znělky jsou specifické krátké filmové formáty prezentující producenta, zejména se ale vyznačují maximálním emocionálním působením na diváka – vyvolávají očekávání brzkého dobrodružství. Pozorovatel série znělek se stává obětí permanentního nalaďování se na příchod něčeho napínavého, předpokládaná katarze se ale nikdy nedostaví.
Dvě zmíněná starší díla propojuje nový cyklus Statické drama (2025). Tvoří ho několik statických fotografií s motivy světel v nočních exteriérech a zšeřelých interiérech, které jsou rozpohybovány drobnými a mnohdy obtížně dekódovatelnými posuny v obraze. Obrazovky promítající záběry svítidel jsou ve výstavním prostoru Černá kostka rozmístěny před diváka tak, že částečně zakrývají výhled na plátno s projekcí Home Cinema. Tím vytváří specifickou situaci, v níž se prolíná veřejné prostředí kinosálu s dojmem intimního prohlížení fotografií v albu nebo telefonu. Obrazovky zaclání výhled na hlavní projekci podobně jako hlavy diváků sedících před námi v kině.
Hlavním tématem instalace pro královéhradeckou galerii je znejasnění typu prostředí i média, jež konfrontují návštěvníka. Jsme v kině, nebo v bezpečí své domácnosti? Jdeme nezúčastněně noční ulicí, nebo sledujeme nekonečný horor? Sdílíme prostor s někým dalším, nebo hrajeme hru na schovávanou s vlastní roztříštěnou pozorností, která nás nabádá přeskakovat z obrazu do obrazu? Vyvolání asociací, prolínání vrstev paměti a hra s představou, co bylo před obrazem a co se bude dít vzápětí, jsou jedny z mých strategií autorského zkoumání stále se proměňující role média fotografického obrazu.