Konference k nedožitým 80. narozeninám Věry Jirousové

Konference nabídne čtyři tematické bloky, které se budou věnovat společenské a politické podmíněnosti kritické práce, různým metodologiím kritického psaní či aktuálním výzvám současné kritiky, jako je propojení rolí kritiček–kurátorek anebo nově se objevující vztah mezi uměleckou kritikou a umělou inteligencí.

Konference je určena nejen členům akademické obce, ale i všem zájemcům o problematiku výtvarné kritiky.

 

PROGRAM

Blok 1

10:00–10:30
Anežka Bartlová: Kritičky zlatých šedesátých
Pokud můžeme říct, že byla 60. léta skutečně zlatým obdobím kulturní (i výtvarné) kritiky, projevilo se to i v množství, postavení a pozicích žen?
Příspěvek se blíže zaměří na to, kdo psal do nejdůležitějších médií v 60. letech, jaký byl podíl, respektive rozdíl v počtu, ale i pozici žen, které přispívaly pravidelně, a pokusí se z toho vyvodit odpověď na otázku, zda a do jaké míry platí, že rozkvět kritiky obecně nesl výhody i pro publikující ženy.

Mgr. et Mgr. Anežka Bartlová Ph.D. byla redaktorkou časopisu Art+antiques, Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny a aktuálně je šéfredaktorkou Artalk.info a odbornou asistentkou Centra audiovizuálních studií FAMU. Doktorát získala na AVU s tématem výtvarná kritika v ČSR 60. let.

10:30–11:00
Veronika Soukupová: Ambivalence vlákna. „Terminologické rozpaky“ a teoretické uchopení tapiserie v psaní Mileny Lamarové
Umění druhé poloviny 20. století charakterizoval také – dominantním kánonem dějin umění přehlížený – mimořádný rozvoj tapiserie. Nové pojetí práce s textilem, jež se vymezovalo vůči jeho dekorativním a užitým aspektům a prosazovalo svébytné umělecké vyjádření, iniciovalo teoretické diskuse týkající se adekvátního metodologického a pojmového ukotvení. Do mezinárodně probíhajících debat se zapojovali také českoslovenští výtvarníci a výtvarnice, teoretici a teoretičky, mezi nimiž je významná pozice Mileny Lamarové.

Mgr. Veronika Soukupová je absolventkou magisterského oboru Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM, kde aktuálně pokračuje v doktorském studiu. Tématem jejího výzkumu je československé textilní umění dvacátého století v širších souvislostech.

přestávka  11:00–11:20

Blok 2

11:20–11:50
Jana Migašová: Autenticita jako duševní práce: vybrané aspekty výtvarných kritik Ivy Mojžišové (1939–2014)
Příspěvek se zaměřuje na dílo slovenské kunsthistoričky a kritičky Ivy Mojžišové, především pak na klíčové pojmy jejích hodnotících interpretací: autenticitu a aktuálnost. Mojžišová chápe autenticitu v kontextu fenomenologie, existencialismu a společensko-politické reality 60. let. Nakonec se obrátila i k vlastní profesi – přehodnocovala roli uměleckého kritika či kritičky a vytvořila stručné dějiny tohoto žánru, které se staly součástí knihy vydané v českém jazyce Kritika porozuměním (2011).

Doc. Mgr. Jana Migašová, PhD. působí na Institutu estetiky a umělecké kultury (Filozofická fakulta, Prešovská univerzita) a ve Společnosti pro estetiku na Slovensku. Zaměřuje se na slovenské a lokální vizuální umění 20. století, zajímá ji koncept primitivismu a kýče. Zabývá se také inovativními přístupy ve výuce dějin umění.

11:50–12:20
Terezie Nekvindová: Kritičky, nebo kurátorky? K nejednoznačným rolím v 90. letech
Podle Paula O’Neilla se v západním prostředí na přelomu 80. a 90. let stává výstava novým diskurzivním prostorem pro uměleckou praxi. Vytváření výstav tak do určité míry začalo převažovat nad kritickým psaním, jemuž se ale většina kurátorů a kurátorek také paralelně věnovala. V příspěvku se pokusím rozvést, zda tyto postřehy můžeme aplikovat i na české umění 90. let, v němž se právě kurátorství etabluje coby nová profese i díky výrazným ženám jako Milena Slavická nebo nedávno zesnulá Jana Ševčíková. V jejím případě se jako podotázka nabízí také to, zda je možné o její práci uvažovat i samostatně, nebo pouze ve dvojici s Jiřím Ševčíkem.

PhDr. Terezie Nekvindová, Ph. D. působí ve Vědecko-výzkumném pracovišti AVU a přednáší na ÚDU FF UK. Zabývá se mj. problematikou média výstavy, dějinami kurátorství, socialistickým výstavnictvím a reprezentací českého umění v zahraničí.

přestávka 12:20–13:30

Blok 3:

13:30–14:00
Milena Bartlová: Ženy v uměleckohistorickém samizdatu osmdesátých let
V druhé polovině 80. let minulého století vycházely dva periodické samizdatové tituly zaměřené na dějiny umění a výtvarnou kritiku: Sborníky památce a Někdo něco. Ve svém příspěvku oba „časopisy“ stručně zhodnotím jak v rámci samizdatové publicistiky, tak i v konfrontaci s oběma časopisy, jež vydával tehdejší Svaz českých výtvarných umělců, a zamyslím se nad důvody, proč zůstávají opomíjené. Poté se podrobněji zaměřím na aktivity žen při produkci těchto specifických médií.  

Prof. PhDr. Milena Bartlová CSc. se zabývá dějinami umění v rozšířeném poli  a od roku 2011 přednáší na UMPRUM. Aktuálně připravuje k vydání knihu Dějiny českých dějin umění 1970-1990.

14:00–14:30
Marianna Placáková: Lamarová, Vachtová, Jirousová. Různé cesty emancipace?
Příspěvek se zabývá třemi osobnostmi místní výtvarné kritiky – Milenou Lamarovou, Ludmilou Vachtovou a Věrou Jirousovou –, respektive jejich tvůrčími obdobími, během nichž se vyjadřovaly ke státně socialistické emancipaci žen. Jeho cílem je představit problematičnost, která vyvstává při bádání týkajícím se emancipace žen v návaznosti na zachované texty a vyjádření jednotlivých autorek. Příspěvek se zaměří na to, jak byl narativ o emancipaci žen před rokem 1989 konstruován v různých historických obdobích. 

Mgr. Marianna Placáková, Ph.D. působí na Vědecko-výzkumném pracovišti AVU. Zabývá se genderovými kontexty umělecké produkce v (post)socialismu. V posledním článku se věnuje reprezentaci umělkyň v českém kánonu dějin umění (Slavic Review, léto/2024).

přestávka 14:30–14:50

Blok 4

14:50–15:15
Tea Záchová: Výstavní experiment jako zahrada
Kurátorka a kritička Ludmila Vachtová v roce 1964 uspořádala průlomovou výstavu Socha 1964, první velkou konfrontační přehlídku střední a mladé generace sochařů v Československu, kde byly sochy postaveny do přímého dialogu s přírodou. Nyní, ve spolupráci s umělcem Matoušem Lipusem a architektem Viktorem Kákošem, Vachtové myšlenku experimentu jako prostoru rozvíjíme nejen pro umění, ale i pro veřejnost, a přinášíme ji do nových kontextů, které původní rámec liberecké výstavy dalece přesahují.

Mgr. Tea Záchová je šefkurátorkou v Galerii Lázně Liberec a výzkumnicí současného umění.. Absolvovala tři studijní programy: Kurátorská studia na FUD UJEP, výtvarnou kulturu na PF UJEP a Humanitní studia studia na FF UJEP. V současnosti studuje na švédské Univerzitě v Göteborgu na Akademii umění a designu.

15:15–15:35
Michał Łukaszuk: Institucionalizace, komercionalizace, politika identity: Jak se změnila umělecká kritika na příkladu současné výstavy avantgardní umělkyně Anky Ptaszkowské
Příspěvek se zaměřuje na to, jak je avantgarda interpretována a nahlížena ze současného pohledu, přičemž se věnuje loňské výstavě Anky Ptaszkowské v Muzeu moderního umění ve Varšavě. Cílem je ukázat, jak se kritická recepce a interpretace avantgardy rozšířila o feministický, třídní, genderový a tržní rozměr, a nabídnout vlastní výklad těchto otázek.

Michał Łukaszuk získal magisterský titul v oboru Kulturní studia na Varšavské univerzitě, za svou diplomovou práci obdržel zvláštní cenu Sławomira Świontka. Ve své práci se zabývá novými médii, prolínáním reality a virtuálna, teorií performance a vizuální kulturou.

15:35–15:55
Ann-Sophie Gehrig: Výtvarná kritika a AI
Princip souladu ve velkých jazykových modelech formuje výsledek na základě etiky, hodnot a norem. Obsah proto může ztratit svou originalitu nebo může být změněn (či utlumen) jeho tón. Budeme-li se spoléhat na umělou inteligenci, aniž bychom pro uměleckou kritiku využili také primární zdroje, bude ohrožen kritický přístup k dílům a umělcům. Na příkladu vlastního doprovodného textu k výstavě, k níž jsem čerpala srovnání ze života a díla Liselotte von der Pfalz, německé baronky známé svými feministickými hodnotami a nekompromisností, vysvětlím, jak mě práce s umělou inteligencí přivedla ke kritice jejího používání. 

Ann-Sophie Gehrig je multidisciplinární umělkyně a výzkumnice. Ve své práci zkoumá průsečík umění, technologií a kritického využití umělé inteligence. Po absolvování magisterského studia na UMPRUM a Konstfack Stockholm pokračuje ve studiu počítačové lingvistiky na univerzitě v Heidelbergu. 

 

 

Cena Věry Jirousové, z. s.  je jedinou platformou zabývající se systematickou podporou, rozvojem a oceňováním výtvarné kritiky v České republice. Samotné ocenění je pak určeno začínajícím a již etablovaným kritikům a kritičkám výtvarného umění z česko-slovenského kulturního prostředí, bez ohledu na dosažené vzdělání, povolání, věk či národnost. V roce 2025 bude bienálně uděleno již po deváté. 

Dlouhodobou snahou CVJ je upozornit na důležitý a v českém prostředí dosud málo reflektovaný obor, podpořit začínající autory a pomoci jim při hledání příležitostí pro publikaci jejich textů. Současně chce touto cestou poukázat na práci autorů, kteří se v oblasti umělecké kritiky dlouhodobě aktivně pohybují a spoluutváří tak kulturní prostředí. Formát soutěže by měl vedle výslovného ocenění konkrétních individualit, které osobitým způsobem rozvíjí obor kritiky, především poukázat na množství přístupů a možností zosobňujících pojem kritiky výtvarného umění dnes. Cílem CVJ je motivovat další autory a zároveň podpořit možnosti reflexe pro aktivně působící kritiky a kritičky nikoliv jen samotným oceněním, ale i skrze bohatý doprovodný program k jednotlivým ročníkům Ceny Věry Jirousové. 

Významnou součástí programu CVJ je i Kritická edice, jež přináší řadu titulů zabývající se výtvarnou kritikou: způsoby a možnostmi psaní o umění, stejně jako reflexi umění samotného. Edice se zaměřuje za přístupnost současné zahraniční literatury českému čtenáři v překladech, ale i původních českých textech věnovaných oboru výtvarné kritiky.

Cena Věry Jirousové vznikla v roce 2012. Její první ročník byl vyhlášen v lednu 2013 společnou iniciativou mezinárodního neziskového centra současného umění MeetFactory, kulturní organizací INI Project a Českými centry. Na přelomu let 2020 a 2021 se CVJ osamostatnila založením nového spolku, který je tvořený a podporovaný partnerskými institucemi: Art Antiques,, Artalk.cz, Artyčok.TV, Centrum pro současné umění Praha a spolek Skutek. Předsedkyní Cena Věry Jirousové, z. s. byla od jeho založení (2020) Eva Skopalová. Tu v květnu roku 2024 nahradila Eva Slabá.                 

 

Cena nese jméno české básnířky, kritičky a historičky umění Věry Jirousové, která se až do své smrti neúnavně věnovala reflexi současného umění, publikovala dlouhou řadu recenzí a sledovala dění na výtvarné scéně. 

Věra Jirousová byla součástí českého undergroundu a opozičních kruhů. Byla tajemnicí uměleckého sdružení Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, které založili umělci Karel Nepraš a Jan Steklík. Mezi její blízké přátele patřili také členové skupiny The Plastic People of the Universe, kterým napsala několik textů písní. Jako signatářka Charty 77 se za normalizace nemohla ve svém oboru veřejně realizovat, avšak své básně zveřejňovala alespoň v samizdatových sbornících, několik let žila v ústraní na venkově. 

Po roce 1989 se vrátila do Prahy a začala naplno publikovat, pracovala v Památníku národního písemnictví, na Ministerstvu kultury, a později v Národní Galerii ve Sbírce moderního a současného umění. Psala texty do výstavních katalogů, ale i do řady periodik jako například: Ateliér, Výtvarné umění, Lidové noviny, MF DNES, Respekt, Souvislosti, Literární noviny, časopis Host nebo Divadelní noviny. Od roku 2004 pak publikovala především v internetovém Deníku Referendum.

 

Za odbornou pomoc s konferencí CVJ, z. s. děkuje Lence Střelákové a Johaně Lomové.

Partneři akce: UMPRUM, hl. m. Praha, Ministerstvo kultury ČR
Konferenci podpořili: Art&Antiques, Artalk.cz, Artyčok.TV, CSU, Fotograf, INI