Když píšeme dopis, přemýšlíme nad každým slovem, aby obsahoval to důležité, co chceme sdělit, a zároveň se vešel na malý formát. Když píšeme dopis, nedokážeme dělat nic jiného. Vidíme rukopis druhé osoby a můžeme se domýšlet, co znamená sklon jejího písma. Můžeme zkoumat, co je za přeškrtnutím, které zakrývá slovo, které nemáme číst. Když najdeme cizí dopis na zemi, přečteme si ho a máme pocit, jako bychom na chvíli stali*y někým jiným. Nahlédli jsme do něčího soukromí a možná budeme mít trochu výčitky.
Instalace Wie Chen Tinga a Paula Tuttase připomíná krajinu vytvořenou z komunikačních fragmentů a kreseb, do které můžeme nahlédnout a mentálně se v ní pohybovat, nahlížíme do osobní korespondence dvou lidí a snažíme se přijít na to, co si chtějí sdělit. Autoři komunikovali ve svých rodných jazycích a po messengeru si přepisovali zprávy v angličtině a aplikovali tak charakter komunikace přes dopis na digitální aplikaci.
To, co s ostatními sdílíme a jakými způsoby s nimi komunikujeme, vytváří obrazy, do kterých se můžeme vracet, a které se stávají naším útočištěm, protože jsme na druhých závislí. I v rámci hyper rychlého prožívání můžeme s druhými komunikovat, jako bychom psali dopis, protože naše útočiště potřebují stabilní pilíře. Skrze výměnu pohledů nám autoři umožňují nahlédnout do jejich komunikačních vláken, která jsou funkční nezávisle na místě a času.
umělci: Wie Chen Ting & Paul Tuttas
kurátorky: Agáta Hošnová & Karolína Voleská
grafický design: Pavel Kuja
video: Marie Hantáková