Václav Kopecký – Fertile Soils

Na špinavé plastové židli je položen seschlý list. Dva předměty tvořené organickou hmotou na bázi uhlíku, oba neživé (třebaže list ještě nedávno rostl a dýchal). Jeden z nich považujeme za umělý, druhý za přírodninu, čímž implikujeme, že rostlina, jejíž součástí list býval, by vznikla i bez lidského působení. Pro řadu přírodnin to však neplatí – jejich populace vyrůstají z řady šlechtitelských rozhodnutí, z kultivovaných předchůdců vyhovujících lidským potřebám a cílům. Navíc, i to, co označujeme za „původní“ nebo „divoké,“ je lidskou činností zásadně ovlivněno, byť často ne tak zjevně či přímo.

Živé se prolíná s neživým, organické s anorganickým, přírodní s umělým. Fotografie retro pohlednic jsou vystaveny bok po boku výtvorů inteligence, jíž jsme si zvykli říkat umělá. Vytvořila obrazy, které se na první pohled od zdrojového materiálu neliší – možná ani v míře umělosti.

Úrodnost v názvu výstavy Václava Kopeckého neodkazuje k využitelnému a vytěžitelnému potenciálu zeminy, půda zde není jen zásobárnou zdrojů čekajících na exploataci. Úrodné je zde středem pozornosti proto, že umožňuje růst, tvorbu, proměnu. Nemusí jít pouze o poříční nivu plnou humusu; za úrodnou, v širším smyslu slova, lze považovat i holou skálu, z níž tryská pramen. 

Václava zajímá moment, kdy neživé ožívá, kdy to, co považujeme za neúrodné, dává povstat něčemu novému. Je-li na počátku vše přírodní, kdy a kde se z něj vynoří nepřírodní? A kde se v systému plném anorganických látek bere život? Ve Fertile soils je mimo jiné cítit nedůvěru k pevným kategoriím a pojmovým binaritám. Ty nám často pomáhají s orientací v komplikovaném a nejednoznačném světě, zároveň však už ze své podstaty popisované redukují a svým způsobem umrtvují. Jak píše Zdeněk Kratochvíl ve své knize Filosofii živé přírody, „Před svým zvěcněním je každá přirozenost v jistém smyslu živá, byť ne ve smyslu biologickém.“

Viktorie Vítů

Václav Kopecký vystudoval fotografii u Pavla Baňky na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a u Hynka Alta a Aleksandry Vajd na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde následně v roce 2019 získal titul PhD. V letech 2020 až 2024 vedl s Jiřím Thýnem ateliér Aplikované fotografie na FUD UJEP a od roku 2024 společně vedou ateliér Volné umění IV na UMPRUM. Svou tvorbu prezentuje v cyklech navzájem provázaných mizejícími a znovu se vynořujícími tématy a motivy. Přitom ho neopouští zájem o časovost ve vztahu k fotografickému médiu, a to nejen ve smyslu zachycení konkrétního okamžiku, ale především nyní vzniku fotografické zvětšeniny a nyní našeho pozorování. Po Hotelu Zenit, Zkamenělině a Always now otevírá výstava v ostravské Fiducii novou kapitolu, ve které se potkávají míčky s rostlinami, analogová fotografie s digitální a lidská inteligence s umělou.