Během symposia EKODEAL, pořádaného díky programu CRP Unilead II, jsme měli příležitost setkat se s Josefem Rozehnalem, který nyní působí jako hlavní designer ve studiu NAHAKU. Zajímalo nás jeho stanovisko k aktuálním metodám udržitelného podnikání a jeho pohled na dosažení udržitelnosti v současných obchodních praktikách.
Jak odpad ve vašem pojetí pomáhá investorovi rozvést jeho plán o produktu, který má podpořit jeho obchodování?
Spolupracujeme s řadou značek, které vnímají práci s odpadem jako nezbytnost a považují ji za způsob získání ekologického kreditu. Tento přístup nám nevadí, pokud je podnikání postaveno na udržitelné vizi. Věříme, že výsledek takové spolupráce je účinný a slouží veřejnému zájmu, přičemž podporuje šíření myšlenky udržitelnosti.
Nestavíme se kriticky k partnerům, jako je například Coca-Cola, pouze z důvodu, že se snaží prodat více svých produktů. Místo toho vidíme tuto spolupráci jako příležitost k šíření povědomí o udržitelnosti. Zpracováním odpadu této značky přispíváme k šíření myšlenky udržitelnosti ke koncovému zákazníkovi. Přestože některé kampaně mohou selhat a vést k nežádoucím výsledkům, například v případě elektronických cigaret, my se zaměřujeme na šíření dobré myšlenky udržitelnosti.
Pro nás je klíčové sdělovat, že naše úsilí je autentické a neslouží k manipulaci s veřejností. Zajímá nás důsledek naší činnosti a pečlivě sledujeme naši pověst. Neméně důležitým faktorem je i typ odpadu, se kterým pracujeme. Přirozeně zvažujeme, kolik odpadu musíme zpracovat, abychom dosáhli optimálních výsledků. V neposlední řadě nám záleží na tom, s jakým materiálem pracujeme.
Jak vypadají první jednání s takovýma společnostmi, korporacemi?
Když se rozhodneme přijmout takovou zakázku, klade se nám otázka: k jakému účelu nebo akci bude naše práce sloužit, ať už se jedná o event nebo popup. Aktivně zvažujeme možné dopady a snažíme se porozumět potřebám klienta, které mohou být i jemu samotnému neznámé. Každá taková situace pro nás představuje velký experiment, protože nelze nic předvídat.
Jak poznáš, kdy jde o greenwashing, a kdy se jedná opravdu o víru v udržitelnější správu a zpracování odpadu. Jakým způsobem komunikuješ svou vizi budoucnosti o udržitelnosti s klientem?
Postupně se logicky přesouváme k tomu, že to, co je teď pouhým viděním, se stane jednou skutečností. Takže i greenwashing, kterým někteří výrobci v současnosti lákají zákazníky, může nakonec zapadnout do realizované vize budoucnosti. I když se někteří producenti nyní snaží využívat greenwashing záhadným způsobem k vlastnímu prospěchu, budou je vnější okolnosti nutit do situace, kde greenwashing nebude pouze prázdným slovem, ale stane se skutečným činem.
Udržitelnost je jakási vlna, na níž se rozhodnou plavat všichni dodavatelé, protože chtějí být příkladem. V 90. letech nemusel nikdo řešit environmentální změny tak naléhavě jako my dnes. Nicméně věřím, že tyto enviromentální a společenské změny lze napravit, i když jsme si takové problémy vytvořili svým rychlým tempem jako společnost. Vidím naději v tom, že to, co se děje, je návratný proces. Musíme věřit ve změnu, jinak to nepůjde. Můžu ignorovat záchranu planety a odejít někam na pláž sbírat plasty, zcela se odevzdat svému svědomí. Ale já neztratil víru v environmentální a společenskou změnu, a proto se nesoustředím pouze na sebe. Věřím ve veřejný zájem v měřítku, které mohu ovlivnit. Rozhodl jsem se naplnit své sny o lepším životě prací, kterou miluji, a která má přínos pro veřejnost.
Jaké konkrétní plány mají NAHAKU v dalších třech letech?
Zajímám se o upcyklaci a snažím se tuto myšlenku začlenit do výroby tak, aby bylo již na začátku vývoje produktu jasné, jaký druh druhého života mu bude přidělen po skončení jeho primární funkce. Můj cíl jako designéra spočívá v navrhování způsobů, jakými může produkt projít transformací do svého "posmrtného" života a jak bude v tomto novém životě využíván nebo defragmentován.
Existuje nekonečné množství možných životů pro každý výrobek, ale upřímně řečeno, promyslet i ten druhý život je extrémně náročné. Mě fascinuje představa, že produkce odpadu může být nezbytná, ale zároveň bude využívána, například ve směsích pro asfalt a podobně. V takovém případě je nezbytné pečlivě přemýšlet o složení materiálů a jejich rozkladu, což rozhodně není jednoduchý úkol. Dokonce i výroba musí být přizpůsobena potřebám produktu v jeho alternativním nebo sekundárním životě, čímž se stává projekt komplexní a multidisciplinární.
V praxi to znamená, že například při výrobě nohou židle, kdy se běžně uřeže přibližně 10 cm dřeva, musíme přehodnotit proces výroby tak, aby žádný materiál nebyl zbytečně zahozen. V našem případě využíváme odpad ze židlí na výrobu madel na pánvičky. Tato strategie přináší výhody pro všechny, zejména pro koncového zákazníka, který získá levnější produkt. Stačí, aby se společnost TON dohodla s výrobcem jako Tescoma, a moje představy o ideální upcyklaci by mohly být naplněny.
Josef Rozehnal (*1991) vystudoval Design nábytku, Mendelovy univerzity v Brně. Spolu s designerem Jakubem Krausem založili studio NAHAKU, které je v současnosti výhradně zastoupeno Josefem Rozehnalem. Portfolio NAHAKU zahrnuje širokou nabídku upcyclingových produktů jako například květináče či jiné bytové doplňky z hasících přístrojů, nebo světla ze soudků od prosecca. Jejich další doménou jsou upcyclingové interiérové realizace, které jsou oceňovány nejen zákazníky, ale i odborníky. Mezi nejznámější realizace patři Optika Richter, YOLO Karlín nebo například Ramen Brno. NAHAKU je pravidelným vystavujícím v rámci festivalu Designblok.
