V pátek 28. 2. 2025 se uskuteční habilitační přednáška MgA. Jana Čapka v oboru Architektura a design a profesorská přednáška doc. PhDr. Kateřiny Svatoňové, Ph.D. v oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění.
28. 2. 2025
UMPRUM, nám. Jana Palacha 80, Praha 1, 1. patro, posluchárna 115
od 10:15 hodin
MgA. Jan Čapek
habilitační přednáška v oboru Architektura a design
Boj se vzduchem
V roce 2012 jsem byl osloven k účasti na znovuobnovení výroby nafukovacích hraček tradiční české značky Fatra. Během dvou následujících let vznikla kolekce nových hraček vyráběných původní rukodělnou technologií, jakou se vyráběly od 60tých let minulého století.
Neintuitivní charakter a neobvyklost technologie svařování měkčené folie vynutila úplné přehodnocení mého standardního procesu designerského navrhování.
Nemožnost použití počítačových technologií znamenala návrat k základním tvůrčím principům a zapojení velké míry improvizace, která pro navrhování do sériové výroby nebývá typická.
Projekt byl pro mě velikou lekcí o maximální pokoře k materiálu a důležitosti dokonalého porozumění výrobních procesů které ve výsledku spoluvytváří finální design. Stal se oceněním a oslavou odkazu, který hlavní designeři Fatry - Libuše Niklová a Alfred Klug zanechali.
od 11:45 hodin
doc. PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D.
profesorská přednáška v oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění.
Gesto a myšlení kamery
„Není pravda, že písmo zachycuje myšlení. Psaní je způsobem myšlení. Neexistuje žádné myšlení, které by nebylo vyjádřeno gestem. [...] Přísně řečeno, nelze provádět myšlení, aniž bychom prováděli gesta. [...] Mít napsané myšlenky neznamená nic.“
Vilém Flusser
Má profesorská přednáška se soustředí na kameru, p(r)ůvodce pohyblivého obrazu. Tento technický aparát totiž dovoluje do jisté míry syntetizovat mou dosavadní práci, aniž by opustil pole filmové a mediální teorie, na kterém se po celou svou akademickou kariéru pohybuji – a to na ose od obrazů odpoutávajících se od rámu a plochy (Odpoutané obrazy 2013), přes průzkum jejích kulturních technik (Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery 2016), až po dialogy mezi obrazy, které dovoluje (Diktátor času: (De) kontextualizace fenoménu Laterny magiky 2019). Právě kamera má však také otevírat cestu výzkumu novému, v němž se chci zaměřit na to, k čemu může být filmová věda a teorie v současném (více-než-lidském) světě. Tato přednáška by tak měla částečně vytyčit i moje možné další pedagogické i vědecké směřování – a to od klasické filmové teorie k obecnějším a aktuálnějším teoriím médií, k obrazům za hranicemi filmu a umění, ale i za hranicemi lidského pohledu (napojené na plánovanou výstavu Mimo vidění: Ne-lidská gesta kamery).
Skutečnost, že středobodem této přednášky je právě kamera, není náhodou. Je to tento technický stylový prostředek, který přesahuje vyprávění, kauzalitu a jednoznačná tvrzení, zaznamenává, ale i ukazuje a pozoruje, zaostřuje a rozostřuje, těká či naopak pohledem setrvává v určitém bodě. A je to právě toto technické oko, které zastává určitou perspektivu, hledisko či postoj. Vycházíme-li z úvodního motta a přemýšlíme-li o těchto hlediscích a možných úhlech pohledu, pak se mi zdá že oním gestem myšlení (ve vztahu k filmovému médiu či obecněji pohyblivému obrazu) může být právě gesto kamery – viditelné a zároveň těžko uchopitelné. Proto sleduji cestu, kterou kamera urazila od své funkce konvencionalizovaného záznamového média k původnímu gestu, jež může znamenat i jiné, ne-normované myšlení, k postupnému osvobozování a vlastní konceptualizaci prostoru. A je to právě tento moment, který mě zajímá nejvíce – moment, kdy kamera přebírá iniciativu, opouští lidský subjekt a vztahuje se k světu bez člověka. Příklady vybraných pohyblivých obrazů snad také dovolí nahlédnout kameru nejen v jejím etickém rozměru, ale i jako možný nový nástroj pro (filmovou) teorii, respektive pokusí se zahlédnout, jaké nové teoretické pole promýšlí sama kamera.