V pátek 13. 12. 2024 se uskuteční habilitační přednáška Mgr. Marty Filipové, Ph.D. v oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění a profesorská přednáška doc. Ing. Mgr. akad. arch. Jána Studeného, Ph.D. v oboru Architektura a design.
13. 12. 2024
UMPRUM, nám. Jana Palacha 80, Praha 1, 1. patro, posluchárna 115
od 10:15 hodin
Mgr.Marta Filipová, Ph.D.
habilitační přednáška v oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění
Z Čech až na konec světa: fez a jeho český původ
Přednáška se zabývá českým a československým uměním a designem a jejich zapojením do spletitých mezinárodních a koloniálních vztahů před 2. světovou válkou. Hlavní případovou studií je fez, vyráběný převážně v jižních Čechách a prodávaný v mnoha zemích světa. Tato pokrývka hlavy, která se nosí v těsném kontaktu s tělem, vytvořila intimní propojení výrobku s tělem nositele či nositelky. Jeho distribuci navíc provázely charakteristické etikety s exotizujícími výjevy. Kdo byli jejich autoři a do jaké míry ilustrují přijímání a přetváření exotizujících vizuálních konvencí? Přednáška má za cíl na příkladu výroby, výtvarné propagace a distribuce fezu poukázat na vizuální a ekonomické zasíťování Československa do globálního řádu koloniálních zemí i samotných kolonií.
od 11:45 hodin
doc. Ing. Mgr. akad. arch. Ján Studený, Ph.D.
profesorská přednáška v oboru Architektura a design
Architektura obsahu
Kromě standardů ve smyslu architektury jako služby projevující se řešením zadání, zkoumáme obsah pocházející ze zájmů architektury jako takové – čím je, kam nás vede a čím přispívá k otázkám, které si klademe jako společnost. K otázkám kultury. Předmětem mého zájmu je obsah. K upřednostnění obsahu mě vede přesvědčení, že architektura je umělecké médium, kterým dokážeme přesně vyjádřit naše záměry a je prostředím, které dokáže vázat společensky zájem ve vzájemné komunikaci. Interagují v něm různé disciplíny a navíc je médiem, které přenáší naše vidění světa v dlouhém časovém období.
Konceptem mé umělecké práce
je prosazení těch atributů v architektuře, které projevují svobodu a volnost, tzn. tvořit a prosazovat architekturu, která odpovídá na konkrétní otázky reality způsobem, který je uvážený a poskytuje nejvíce prostoru pro souběžné projevy života jednotlivce, společnosti a kultury. Je nutné, aby tvorba dávala primární význam obsahu. To znamená, aby se reálným středem stal člověk se svými potřebami a se svým projevem, aby tvorba byla homocentrická. Tím získá konkrétní architektura kvalitu spjatou s mimoestetickými pojmy etiky a morálky, odrážející současnou kulturu.
Jejími projevy jsou mnohost přístupů a různorodost výsledku, vždy však koordinovaná specifickými nástroji vyjadřujícími záměrný jazyk architektury. V konkrétním podání je výsledkem vkládání odlišných parametrů do systému, který pro daný záměr vytváříme a pomocí kterých generujeme odlišné výsledky. Kromě přehodnocení autorské determinace architektury, je její základní vlastností adaptabilita – nová architektura je charakteristická možností vlastní přeměny.
V procesu vytváření architektury jsem příznivcem intuitivního přístupu k řešením, které je charakteristické více kognitivním uvažováním nad stavbou, než precizováním speciální architektonické metodologie.