VERNISÁŽ František Štípek: Dogheads

Práce – slovo často užívané, skloňované, všeobecně srozumitelné a zároveň abstraktní a neustále se proměňující napříč historií. Práce má velkou moc, pořád je (bohužel?) podstatnou součástí našich životů. Pokud je naše práce na hovno, je docela těžké to změnit. Kdy se stalo, že pomalu nemáme moc nad svými pracovními životy a klikáme do abstraktních tabulek abstraktní údaje, o kterých vlastně nevíme, k čemu a pro koho jsou? Je ještě vůbec možné se v práci seberealizovat, definuje práce to, kým jsme? Je budoucnost bez práce revolučním gestem nebo to prostě znamená, že jsme líní?

Alois Jirásek někam napsal: „Dnešku plně neporozumí ten, kdo nezná včerejšek. Předkové naši zdatně zápasili a my zdědili jejich boj.“ Boj za lepší pracovní podmínky byl aktuální napříč historií, například když se Chodové – Psohlavci rozhodli povstat proti feudálním pánům, kteří jim znenadání změnili pracovní poměry a oni nad změnou neměli žádnou moc. Jak lze bezmoc přetavit v mocná gesta boje za spravedlnost?