Barbora Dayef

Barbora Dayef (*1991) vystudovala sochařství v ateliéru Dominika Langa a Edith Jeřábkové na UMPRUM. Ve své tvorbě se kontinuálně snaží aktualizovat médium, které v posledních desetiletích trpí ztrátou svých původních funkcí, významů, všeobecné platnosti a srozumitelnosti. Činí tak pomocí vytváření paralel se starověkým sochařstvím, které jí slouží jako archetypální partner se kterým vede třeskutý dialog. Dayef sochu chápe jako živoucí a samostatný organismus, který chce pochopit, postarat se o něj, naučit ho a ukázat mu jak žít v dnešní době. Pro tyto účely používá primárně hlínu, kterou kombinuje se soudobými technickými a průmyslově vyráběnými materiály. Stejně tak propojuje samotné médium sochy s performancí, která má v její tvorbě významné postavení. Performance spolu s pro sochařství typickou nehybností a stálostí představuje pro Dayef výchozí bod v rozvíjení možností, kterými by se mohlo sochařství ubírat v současném světě 21. století.

Veřejná samomluva a socha jako dialogický partner

Projekt se zaměřuje na téma sochy ve vztahu k umělecké performanci. Pozornost obrací k tzv. “třetímu prostoru”, konceptuálnímu prostoru dialogu. Základní otázkou je, za jakých okolností může socha katalyzovat sociální situace. Umělecký výzkum vychází z principů dialogického jednání (divadelní i psychoterapeutické metody zakoušení veřejné samoty pomocí vedení dialogu se sebou samým). Jedním z cílů je využít potenciál metody komentovat současné přesouvání kultury do online prostoru, včetně frustrace z nedostatku sociálních interakcí v reálném prostoru.