Lukáš Hofmann
Přestože Hofmann působí převážně v oblasti performance, jeho umělecká praxe zasahuje do dalších oborů a médií a je činný i jako kurátor. Spolu se svými vrstevníky sjíždí po muzejních zábradlích, deformuje si obličej přitlačením ke sklu a pomocí nitě a jehly tvoří červenou linku mezi těly. Ve tmě krade sítě na lešení, vyvíjí parfémy a vystavuje je jako Vody života a smrti, filmuje pokožku, co se stává kůží. Jako kurátor pozval amatérské duo ornitologů k ptačímu zpěvu, nechal uspořádat recitál v sauně a koncert smyčcového kvarteta, pak na zahradě galerie nechal postavit skleník.
Svou tvorbu prezentoval např. v MUDAM Museum of Modern Art v Lucemburku, v Centre Pompidou v Paříži, CAPC Museum of Contemporary Art v Bordeaux, Moderna Museet v Malmö a Stockholmu, Schinkel Pavillon a SAVVY Contemporary v Berlíně, Art in General v New Yorku, na Brussels Gallery Weekend, Dánské Národní galerii v Kodani, Národní galerii v Praze a Galerie PLATO v Ostravě, v Cabaret Voltaire pro Manifestu 11 v Curychu. V roce 2018 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Název projektu: Scratching the Itch
Ovlivňují děje na kůži jedince jejich autorskou tvorbu?
Disertační projekt má za cíl prozkoumat hypotézu, že patologie kůže figurují jako psychosomatický činitel, projevující se na práci kulturních producentů, potažmo umělců. Výsledná praktická část – film-video esej Scratching the Itch – bude využívat žánr autofikce, a vycházet ze znalostí získáných v průniku oborů filozofie, sociologie zdravotnictví a uměnovědy kůže.
Zájem o téma vyvěrá z vlastní, celoživotní zkušenosti se suchou, svědivou, ekzematickou kůží, a kontemplací nad symbolismem rozpadu a obnovy, topologií svědění či vnímání pokožky jako hranice oddělující jedince od světa. Disertační projekt má za cíl prozkoumat hypotézu, že patologie kůže figurují jako psychosomatický činitel, projevující se na práci kulturních producentů, potažmo umělců.
Praktická část pak zaujme tvar filmu-video eseje Scratching the Itch, kombinujícího fiktivní a dokumentární složku, využívající žánr autofikce, zabývajícím se tématem patologie kůže, a vymezení identity umělce. Měl by kolážovat jak herecké, tak i performativní elementy, mediálně zapojovat i poezii, zpěv, či nahrávky z rozhovorů a kolaborativních uměleckých cvičení.
