Veronika Soukupová (*1997) je historička umění a designu, absolventka bakalářského studia na ÚDU FF UK (v závěrečné práci se zabývala vztahem volného umění a československé tapiserie 60. let) a navazujícího magisterského studia na KTDU UMPRUM, které ukončila diplomovou prací věnovanou kontextům tvorby a působení textilní výtvarnice a teoretičky Jaroslavy Vondráčkové během 40. a 50. let 20. století. Na tuto práci navazuje v širším měřítku v doktorském studiu. Zabývá se také textilním uměním, designem a módou 20. století, jejich institucionálním zázemím a společensko-politickým kontextům jejich vývoje.
Vedle vlastního výzkumu se věnuje příležitostným kurátorským projektům (například výstava Lokální vlna v Galerii UM), participuje na grantových výzkumných projektech na UMPRUM (Přivedli svět domů: Binkovi a Josef Gočár), připravuje články pro UMPRUM ON-LINE, podílí se na vzniku nezávislého magazínu věnovanému současnému umění NOVY ZINE a spolupracuje s mladými designérkami a designéry, kterým pomáhá teoreticky uchopit jejich tvorbu.
Jaroslava Vondráčková: textilní výtvarnice a teoretička
Jaroslava Vondráčková (1894–1986) je textilní výtvarnice, publicistka, spisovatelka a teoretička textilního umění a životního stylu. Pole její působnosti, ať už rozsahem či délkou, je neobyčejně široké. Během svého života byla aktérkou řady společenských a politických hnutí, členkou uměleckých skupin, spolupracovnicí textilních výtvarnic Boženy Pošepné a Otti Berger. V období první republiky se etablovala jako designérka funkcionalisticky laděných textilií a jako teoretička „nové doby a nových forem“, při jejichž vzniku doporučovala soustředit se na jednoduchost, účelnost, ušlechtilost, ale také na sociální přesah věcí, racionalisaci výroby a spotřeby. Po válce na tyto snahy navázala jako součást iniciativy za kultivaci předmětného světa a textilií. Vondráčková vždy akcentovala význam textilie v životě a bydlení člověka, a to i v dobách, které textilnímu umění nepřály. Projekt zpracovává mnohovrstevnaté dílo a význam Vondráčkové s cílem navrátit jej do příběhu kulturních dějin 20. století, v němž zatím figuruje pouze fragmentárně. Práce se pokouší téma uchopit v rámci komplexnějších diskursivních rovin, společenských a politických kontextů, lidských a mimolidských vztahů a institucionálního pozadí.
