Jonáš Richter (*1983) studoval fotografii na Slezské univerzitě v Opavě (BcA.), v ateliéru Jiřího Thýna na Scholastice, v rámci Erasmu na Goldsmiths university v Londýně a je absolventem ateliéru sochařství Edith Jeřábkové a Dominika Langa na UMPRUM (MgA). V současnosti zde pokračuje v rámci doktorandského studia s projektem zabývajícím se lidským hlasem. Jeho práce se zabývají jazykem a limity komunikace ve vztahu k technologiím. Účastnil se skupinových výstav v Čechách i v zahraničí. Společně s Rutou Putramentaite a Denisou Langrovou tvoří Sbor družstva život, který v performativních workshopech pracuje s emocionálním nábojem kolektivního zpěvu a jeho schopnosti vytvářet společně sdílený prostor. Kurátorsky vedl zvukovou galerii Output a v mnoha spolupracích se podílel na zvukové složce výstav ostatních umělců. Věnuje se také vlastní hudební tvorbě, v posledních patnácti letech převážně v projektu Richter & syn.
https://richtigjonas.tumblr.com/
Afektivní působení lidského hlasu v současném umění
Hlas a naslouchání jsou vždy nutně dialektické a intersubjektivní. Jsou aktem naladění se, otevření a empatie. Projekt zkoumá složitý vztah mezi obsahem řeči a afektivním zabarvením sdělení a to nejen skrze vnímání diváka/posluchače, ale také skrze pozici a emoce delegovaných performerů. Ti nejsou neutrální a jejich stanovisko je dále analyzováno ve smyslu teorií o embodimentu a situovanosti poznání.
Těžiště projektu leží v praxi nahrávacího studia - v koncipování a produkci uměleckých děl a výstav, které pracují s lidským hlasem a pohybují se v bodě schizmatu lidského mluvení: používat napětí mezi obsahem slov a emocí promluvy na slovech nezávislé. Vyhledávat střety lineárnosti narativu s průběžností dojmu, kritické analýzy s unášením v pocitech, struktury jazyka s váhou hlasu.
Cílem je vědomě pozorovat a zachytit, co se děje na ose procesu: vstup (text, scénář), hlas (performance, embodied), záznam (remediace, disembodied) a výstup (reprodukce, galerijní situace).
