Lenka Štěpánková

Lenka Štěpánková 

1990

Současný pobyt - Vídeň

Od roku 2021 doktorandka katedry Volného umění u školitele Michala Pěchoučka, vedoucího ateliéru Volného umění III. Absolventka magisterského studia na pražské Umprum v  Ateliéru Intermediální konfrontace, kde jsem v roce 2019 získala pedagogické minimum.

Bakalářské studium jsem dokončila v roce 2017 na FaVU v Brně v Ateliéru Malba 1.

Momentálně jsem na výzkumné stáži ve Vídni na Akademii výtvarných umění u školitelky Elke Krasny. Stipendium jsem získala s programem "Aktion" Rakousko-Česká republika. Architekta a teoretička umění Elke Krasny se ve své vědecké a kurátorské praxi zaměřuje na otázky péče, sociální a ekologické spravedlnosti a emancipačních praktik v umění a architektuře. Aktivní spolupráce s Akademií výtvarných umění ve Vídni mi umožňuje pokračovat v mých individuálních výzkumných projektech v kolektivním prostředí se silně transdisciplinárním a mezinárodním zaměřením uměleckého výzkumu.

Osobní web

https://vimeo.com/lenkastepan

Facebook

https://www.facebook.com/lenka.stepankova.186/

Instagram

https://www.instagram.com/lenka_stepan/

Ostatní

https://online.umprum.cz/kdyz-maluji-portret-svet-venku-prestane-existovat/

Současný portrét umělkyně v médiu dokumentárního videa

„Jak vypadá současný portrét umělkyně a jaké souvislosti a problematická témata ovlivňují současnou podobu reprezentace umělkyň v České republice?“

Dokumentované umělkyně volím podle jejich specifických zkušeností s uměleckým provozem a jejich způsobů se s profesí umělkyně vypořádat na současné české umělecké scéně. Poukazuji přitom na přístupy, které odhalují jiné vyprávění o umělecké profesi, než je tradiční mýtus osamělého uměleckého génia. S tím také souvisí konkrétně, kde a jak umělkyně tvoří a jaké mají podpory a možnosti v umělecké praxi pokračovat. Zároveň se tak dotýkám otázky, komu a jak se v současném uměleckém světě dostává a nedostává zastoupení a reprezentace. S médiem dokumentárního videa nezacházím jen jako s tradičním dokumentárním portrétem, ale v mnoha ohledech jsou dokumentované umělkyně mými aktivními spolupracovnicemi a jejich pracoviště se tak stávají aktivovaným prostředím pro vytváření umění – uměleckých děl. Vycházím přitom z principů feministicky vedeného výzkumu, který je sebe-reflexivní, orientovaný na spolupráci a na proces.