Lucie Rosenfeldová (*1986) je umělkyně a pedagožka. Ve své tvorbě pracuje především s experimentálním dokumentárním filmem vycházejícím z umělěcko-výzkumné praxe. Prostřednictvím svých filmů se vztahuje k otázkám o měnící se povaze vztahu mezi reprezentací a tělem. V současnosti se věnuje výzkumu vtělené paměti a možnostem její vědecké i umělecké reprezentace. Její práce byly prezentovány mezinárodnímu i domácímu publiku na řadě filmových projekcí a výstavních projektů. Je držitelkou hlavní ceny přehlídky Jiné vize — PAF Olomouc (2016).
Lucie Rosenfeldová vystudovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru malby Jiřího Černického, poté v ateliéru sochařství u Dominika Langa a Edith Jeřábkové. Během studia byla členkou skupiny Ateliér bez vedoucího.
Pokusíme-li se podívat na medicínské obrazy jako na specifické vzpomínky těl účastnic/účastníků lékařské prohlídky či zákroku, ocitáme se v poli velmi obtížné identifikace. Co se děje při setkání těl s jejich neodpovídající reprezentací? Jak do takové obtížné “kalibrace tělesné paměti” (Riva, 2018) vstupují kulturní, sociální a političtí aktéři?
Umělecký výzkum Dotek-ztráta zkoumá možnosti obrazu zprostředkovat události těla spojené s historií medicíny (konkrétně reprodukční medicíny a gynekologie), tak, aby nebyla oponenuta tělesná paměť jejich účastnic. Vztah těla a paměti je přitom ve výzkumu konceptualizován především skrze myšlenky nového materialismu, posthumanismu a experimentální neurovědy.
Ve svých uměleckých výstupech se projekt soustředí na vytváření metodiky digitálního (pohyblivého) obrazu, která takovému pojetí paměti odpovídá a podporuje jeho performativitu vůči tělu.
