abcd - Česká funkcionalistická typografie ze sbírky Karla Císaře a studie k reliéfům 2016/2017 Floriana Pumhösla

„Sběratel se nejen přenáší do dalekého nebo minulého světa, nýbrž současně i světa lepšího, v němž sice lidé stejně jako v každodennosti nemají k dispozici to, co potřebují, v němž jsou však věci zbaveny oné roboty, která je nutí, aby byly užitečné.“

Walter Benjamin, Paříž, hlavní město devatenáctého století

V Galerii UM bude uvedena výstava abcd. Česká funkcionalistická typografie ze sbírky Karla Císaře a studie k reliéfům 2016/2017 Floriana Pumhösla, která vůbec poprvé zpřístupní nejvýznamnější ukázky ze sbírky funkcionalistické typografie filosofa, teoretika umění a pedagoga UMPRUM Karla Císaře. Nabídne takové poklady jako Rossmannův sborník Fronta, Teigovy architektonické publikace, Sutnarovy výstavní katalogy, Tschinkelovy didaktické příručky, nebo méně známé soukromé tisky Antonína Jera. V instalaci rakouského umělce Floriana Pumhösla zdůrazní především pro funkcionalismus charakteristické spojení abstraktních forem s fotografiemi nové věcnosti, které měly vést k vytvoření „nového druhu obrazového písma“.

„Výstava navazuje na skupinovou expozici „Obrazy a předobrazy“, kterou jsem před deseti lety připravil pro Galerii hlavního města Prahy v prostoru Městské knihovny. Zatímco ale tehdy jsem vztahoval díla čtyř současných zahraničních umělců ke středoevropskému meziválečnému výstavnictví, funkcionalistickému sklářství a surrealistické typografii, v Galerii UM nyní konfrontuji ukázky z vlastní sbírky české funkcionalistické typografie se studiemi k reliéfům 2016/2017 od rakouského umělce Floriana Pumhösla, jednoho z účastníků někdejší přehlídky“, shrnuje nejnovější expozici v Galerii UM její kurátor Karel Císař.

Většina funkcionalistických knižních obálek odpovídá charakteristice, jak ji publikoval Karel Teige v první stati o nové typografii „Moderní typo“ z roku 1927: rozcházejí se s tradicí, volí jednoduché a čitelné typy písma, vystihují specifický účel tiskoviny, vyvažují plochu podle optických zákonů, využívají nové technické objevy a jsou výsledkem spolupráce „projektanta-grafika“ s dalšími odborníky. Několik málo z těchto funkcionalistických obálek však zmíněnou charakteristiku porušuje: odvozují modernost od forem předmoderních, místo jednoduchého a čitelného písma používají dekorativní rukopisné písmo nebo napodobují časopiseckou tiráž, rezignují na vyváženou plochu a pokrývají ji fotografií vody, případně se drží archaického linorytu či jsou výsledkem práce pouze „projektanta-grafika“ v jedné osobě.

Florian Pumhösl vyšel z redukce funkcionalistické typografie v geometrii kreseb na skle, které byly součástí výstavy documenta 12 v Kasselu v roce 2007. V expozici společně s kresbami byly proto vystaveny i plexisklové boxy s ukázkami časopisu Front. Srovnáme-li jeho kresby z jejich grafickými zdroji, zjistíme, že neodkazují ani tak k textu či ilustraci, ale především k principům rozmístění optických jednotek na stránce. Zdvojená linie černých linek odkazuje k prázdnu, jež oddělovalo sekvenčně snímané záběry letu parašutistů ve zvláštním čísle časopisu Front z roku 1943. Podobně je tomu i v případě konstruktivistické obálky českého typografa Zdeňka Rossmanna, jejíž ukázku Pumhösl užil ve svém reliéfu z roku 2010: hladká plocha obálky představuje nejekonomičtější formu sdělení, kdy je naše pozornost vedena rychle a účelně.

Vzhledem k tomu, že Rossmann podobně jako další absolventi Bauhausu nebyl pouze typografem, ale i architektem a designerem výstav, zdánlivě abstraktní řešení jeho grafických prací vlastně představovalo diagram, který mohl být užit například i k choreografii pohybu návštěvníků v budově či na výstavě. A něco podobného platí i o Pumhöslových studiích k reliéfům 2016/2017. S funkcionalistickou typografií je totiž nespojují pouze disky a mřížky odkazující k podobným formálním elementům, jaké se nacházejí na knižních obálkách, ale především pochopení nepotištěných ploch grafických úprav a prázdných prostorů coby aktivních faktorů, které zabezpečují podobně rychlý a snadný pohyb fyzickým prostorem.

U příležitosti výstavy bude také vydána stejnojmenná publikace, ve které problematiku přiblíží jak bohatá fotodokumentace, tak podrobné komentáře. Záměrem není pouze prezentovat izolované knižní obálky, ale srovnat grafické řešení širších souborů a sledovat systematické užívání prázdného prostoru, redukované geometrické prvky, obrazové statistiky a fotomontážní postupy.

Kurátor výstavy: Karel Císař
Grafika: Petr Bosák, Robert Jansa
Architektonické zpracování výstavy: Florian Pumhösl
Fotografie: Markéta Slaná a Martin Polák

Karel Císař (nar. 1972, Praha) žije a pracuje v Praze. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově (Ph.D., 2006) a na Ženevské univerzitě (Diplôme d'études supérieures, 2001). Od roku 2022 je profesorem teorie a dějin moderního a současného umění na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Knižně vydal soubory esejů Abeceda věcí. Poznámky k modernímu a současnému umění (2014) a Signatury všech věcí. Poznámky k teorii moderního a současného umění (2021). Za první z nich byl nominován na Cenu F. X. Šaldy za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky za rok 2014. V témže roce byl oceněn pracovním grantem Ceny Igora Zabela za kulturu a teorii. Kurátorsky připravil například výstavy „Vzpomínky na budoucnost“ (Galerie Václava Špály, 2009), „Obrazy a předobrazy“ (Galerie hlavního města Prahy, 2013), „Sam Lewitt Cheyney Thompson. Síť. Gradient. Opilecký krok" (Dům umění města Brna, 2017) a „Lucy McKenzie & Atelier E.B“ (Galerie Meyer Kainer, Vídeň, 2022).

Florian Pumhösl (nar. 1971, Vídeň) žije a pracuje ve Vídni. V letech 1989-1997 absolvoval Höhere Grafische Bundes-Lehr- und Versuchsanstalt ve Vídni a v letech 1989-1996 studoval grafiku na Univerzitě (tehdy Vysoké škole) užitého umění ve Vídni. Od roku 2018 je profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Pumhösl se zúčastnil mnoha mezinárodních skupinových výstav, mimo jiné 50. Benátského bienále (2003), 27. Bienále v São Paulu (2006) a Documenta 12 v Kasselu, Německo (2007). Samostatně vystavoval mimo jiné ve Wiener Secession, Vídeň (2000), v Kölnischer Kunstverein, Kolín nad Rýnem, Německo (2003) MUDAMu, Lucemburk (2009), v Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, Düsseldorf (2010), v MUMOKu, Vídeň (2011), v Raven Row, Londýn (s Mathiasem Polednou 2011), Kunsthaus Bregenz (2012/2013), v Haubrok Foundation, Berlín (2015), Nejnověji Pumhösl vystavoval společně Vincentem Fecteau v MAK Center Schindler House v západním Hollywoodu na přelomu let 2021/2022.

Foto: Martin Polák