Jiří Pitrmuc získal absoloval magisterské studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 2017–2020 studoval v ateliéru Intermédia (Pavla Sceranková, Dušan Zahoranský). Předtím studoval na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v ateliéru Performance Jiřího Kovandy (2013–2017). Během studia absolvoval studijní pobyt na LUCA School of Arts v Bruselu (Project studio) a na Royal Academy of Art v Haagu (Sculpture studio). Od začátku roku 2023 vyučuje a pracuje jako asistent v ateliéru Objekt-prostor-akce na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně a stal se členem spolku Skutek, který se snaží nastavit férové podmínky pro kulturní pracovníky v Česku.
Svá díla představil na samostatných výstavách v galerii Stone projects (Praha), galerii Jelení (Praha) a v Galerii moderního umění v Hradci Králové, kde je také zastoupen ve stálé sbírce. Jeho práce byly také součástí skupinových výstav napříkad v Museum of Fine Arts ve Splitu, Domě umění v Ústí nad Labem nebo Českém centru v Berlíně.
Disertační projekt: Ne hůl, ale švihnutí: Jak dokáže ironie jako výrazový prostředek popsat technologické výzvy současnosti?
Projekt se zaměřuje na současnou malbu ovlivněnou tématy vycházejícími z technologických změn, které zároveň zásadně ovlivňují proměny společnosti. Cílem je formulovat nové strategie v malířské a objektové tvorbě, které odrážejí technologickou podstatu našeho světa. Předmětem výzkumu je předpoklad, že ironie může sloužit jako výrazový prostředek pro vyjádření často ambivalentního vztahu k současným technologiím. Inspirací je také groteska, která prostřednictvím nostalgického, místy až romantického pohledu na technologie umožňuje zachytit tento rozporuplný vztah. Ironie, jako klíčový prvek projektu, nabízí způsob, jak nahlížet na technologické výzvy současnosti s humorem i kritickým odstupem.
